Umění jako modlitba duše
- Lucia Aurora
- 1. 10. 2025
- Minut čtení: 8
Aktualizováno: 4. 3.
Alias: Jak se tvorba stává cestou, meditací a rozhovorem s neviditelným
V mnoha z nás dřímá touha po spojení... Se sebou, s jinými i se světem a jeho neviditelnými tajemstvími, která nás tiše objímají.
U mě se tato touha zhmotňuje skrze tvorbu, která propojuje umění a spiritualitu.
A tak umění pro mě nikdy nebylo jen o tom něco vytvořit.
Netvořím jedním způsobem, neuzavírám se do jedné krabičky uměleckého projevu. Namísto toho mě přitahuje svoboda objevování a hra s různými formami vyjádření, ve kterých se chci postupně zdokonalovat. Miluji rozmanitost...
Takovou, jakou nám nabízí samotný život.
Ráda maluji, jestli kreslím mandaly (ručně i digitálně), vytvářím inspirativní videa, modeluji, tvořím v zahradě, háčkuji, zhotovuji bižuterii…
Ale nejvíce dovedností jsem za posledních jedenáct let rozvíjela právě v malování a tvorbě mandál.
A proto v tomto článku píšu o osobních zkušenostech právě v oblasti tvorby mandál.
Tento článek není jen o mém tvoření.
Je také pozváním zastavit se a nahlédnout do toho vlastního.
✨Co se v článku dozvíš:
Čo sa deje v procese tvorenia, keď stíchne myseľ a nastupuje intuícia
Prečo farby a tvary nevnímam len esteticky, ale ako nositeľov energie
Ako môže byť umenie priestorom pokoja, uzemnenia a návratu k sebe
Kde sa stiera hranica medzi tvorcom a tým, čo skrze neho vzniká
Osobný príbeh obrazu, ktorý vznikol ako odpoveď na nepokoj sveta
Aký priestor môže tvorba otvoriť pre tvoje vlastné zastavenie, uvedomenie a vnútorný dialóg
Prečo tvorba nemusí byť len akt tvorenia, ale aj tiché miesto, kde sa rodí pokoj, dôvera a spojenie
🤍 Jak a proč tvořím? Tvorba jako meditace v pohybu
Tvoření je pro mě autentickou modlitbou duše.
Když maluji pozadí mandaly, štětec se pohybuje obvykle v kruhu.
Někdy ladne, jindy odvážně.
Dva odstíny se setkají, obejmou se...
A vzniká nový svět.
Miluji kontrasty i jemné přechody tón v tónu.
Každý dotek barvy je pro mě chvílí přítomnosti.
Barvy a tvary mluví tam, kde slova mlčí.
Barva nese jemnost, cit, emoci – její plynutí připomíná ženský princip.
Tvar přináší směr, oporu, strukturu – jako mužská energie, která uchopí a ukotví.
Když se tyto dva aspekty setkají, vzniká tanec tvorby… dialog dvou pólů, ze kterého se rodí rovnováha.
Usiluji o harmonii.
Ne kvůli technické dokonalosti, ale kvůli celistvosti, která z tohoto spojení vzniká.
Někdy maluji v tichu, jindy s hudbou.
Občas tvořím i tehdy, když podmínky nejsou ideální…
Když z ulice slyším ruch města nebo když doma zní hudba, která se mnou úplně neladí (manžel má totiž občas zcela jiný hudební vkus 🤪).
Kdysi jsem potřebovala ticho a „dokonalé podmínky“.
Dnes vím, že skutečné spojení přichází zevnitř.
A tak jsem si jednoho dne uvědomila.
Že to vůbec není o dokonalých vnějších podmínkách.
Ale o našem záměru a vnitřním naladění.
O schopnosti klidně plynout i uprostřed hurikánu.
„Život není o čekání, kdy projde bouře, ale o tom, naučit se tančit v dešti.“
Možná to znáš i ty, milý čtenáři.
Ten tichý hlas v nás, který volá po tvoření…
ale my si říkáme, že ještě ne.
Že až bude víc času.
Až bude více prostoru.
Až budou podmínky ideální.
A tak ten impuls odkládáme.
Někdy na dny… jindy na léta.
A přitom možná právě ten první malý krok je tím, co nás dokáže znovu spojit se sebou.
I já sama jsem nejednou odkládala své tvůrčí touhy na „až“…
Dnes už vím, že dokonalé podmínky snad ani neexistují.
Ale existuje možnost přeuspořádat si priority v hlavě a dovolit si více povznášet svého ducha.
Mnozí z nás (mne nevyjímaje) v sobě cítíme, že tvoření je krásným rituálem, meditací a dechem duše.
Cestou, která nás učí žít plně a vědomě.
Tato pravda platí nejen v umění, ale také v životě.
Nemůžeme vždy ovládat, co se děje kolem nás, ale můžeme se rozhodnout, jak na to zareagujeme.
Jak si naladíme své vnitřní nastavení.
Vědomé přijetí toho, co je, a rozhodnutí o vlastním postoji, to je síla, která nás vede dál.
Tvoření není pro mě jen koníček.
Je to způsob bytí, moje přirozená potřeba.
Přes tvorbu se uzemňuji.
Nacházím odpovědi, někdy jen klid.
Je to rozhovor s něčím větším než jsem já sama.
Ať už držím v ruce štětec, háček, foťák, nebo se skláním nad půdou v zahradě.
V každé činnosti ctím stejný princip:
vědomé vnímání, které přeměňuje obyčejné chvíle na ty posvátné.
Někdy tvořit znamená nechat se vést: vnitřním hlasem, emocí, přírodou...
Tehdy nepřemýšlím.
Jen cítím.
Jindy tvořím se záměrem.
Mám vizi, kterou následuji.
A oba přístupy jsou stejně pravdivé.
🎨Nejkrásnější okamžiky při malování
Nejkouzelnější chvíle zažívám nejčastěji při malování pozadí obrazu.
Miluji ten moment, kdy se potkají dva odstíny...
Někdy vznikne ostrý kontrast, jindy něžný přechod tón v tónu.
Při malování mandaly akrylovou barvou, ráda používám do krajů obrazu tmavší tóny, které posilují střed.
Nebo naopak, pokud mám tmavší střed, do krajů přidávám jemné odstíny barev, které zjemňují vyzařování obrazu.
Moje oblíbená barevná kombinace je hnědé pozadí, které je zjemněno růžovo-lososovou barvou.
Zbožňuji to neopakovatelné kouzlo barev.
Je to čirá magie.
Alchymie barevného okamžiku.
Zrod kořenů celkového obrazu.
A kořeny jsou v životě ty nejdůležitější...
🌺Tvorba jako rozhovor se soucnem
Tvoření má pro mě hluboký smysl.
Není to jen radost, kterou mi přináší.
Je to také forma mé seberealizace a způsob, jakým vypráví moje duše.
Každé dílo, které vzniká se záměrem, je pro mě modlitbou...
Poděkováním...
Výkřikem i prosbou...
Umění nemusí být dokonalé, aby bylo pravdivé.
Právě křehkost, nedokonalost a autenticita často otevřou srdce více než technická přesnost.
Cítím hlubokou vděčnost, když se mé dílo dotkne někoho srdce, přináší klid, inspiraci nebo tiché zamyšlení.
Tento proces je pro mě cestou svobody, spojení a autenticity.
Je mostem mezi mým vnitřním světem a těmi, kteří jsou ochotni do něj nahlédnout.
Postupně se tento vnitřní rozměr začal zhmotňovat i navenek.
V symbolech, barvách a tvarech, které dnes nesou můj vizuální podpis.
O tom, jak se tato „modlitba duše“ přetavila do podoby mého osobního loga, píšu v článku Příběh zrodu (nejen) mého loga.
🤍"Tvořím z bytostné potřeby. Ne proto, abych zapůsobila, ale proto, že v sobě cítím barvy, které chtějí spatřit světlo světa. Tvoření je pro mě rozhovor s neviditelným. A pokud se v tom rozhovoru někdo jiný také najde, je to dar. Ne cíl, ale odměna. Těší mě, když někdo procítí esenci díla... Ten závan, který nelze pojmenovat, jen jej lze nechat působit. Autenticita je pro mě souhlas být věrná tomu, co mnou prochází. Ne tomu, co je módní... ale tomu, co je ve mně zažité. Umění je moje modlitba. Tvorba můj způsob dýchání. Není to jen akt ruky, je to přítomnost srdce. A pokud se hotové dílo dotklo i tvého srdce, vím, že jsme se na nevědomé úrovni propojili."🤍
✧Kdo je vlastně autor?
Často mám pocit, že my umělci jako například. výtvarníci, spisovatelé, hudebníci, digitální tvůrci,...
Jsme v podstatě jen zachytávači.
Jsme média.
Kanály.
Ti, skrze něž něco touží vstoupit do formy.
Často jen „slyšíme“ nebo „cítíme“, že něco touží být zrozeno, jako by k nám přicházelo přímo z éteru.
Mnozí tvůrci říkají, že „jen zachytili“ melodii, obraz, myšlenku.
A tak se zamýšlím...
Kdo je vlastně autor?
Jsem to já?
Mé zkušenosti, zážitky, cítění?
Nebo vědomí, které si jen „půjčí“ mou ruku, hlas či nohy?
A v této souvislosti...
Máme vlastně právo odvolávat se na autorská práva, hm? 😊
Možná je umělecké dílo darem.
Možná je umělec jen mostem, který spojuje světy...
Možná ses nad tím už někdy zamyslel/a i ty…
🌊 Když se tvorba stane útočištěm alias obraz, který si mě nakonec vybral
Jedním z obrazů, ke kterému se vnitřně stále vracím a ráda ho pozoruji, je mandala, kterou jsem nazvala Mys dobré naděje.
Malovala jsem ji během léta 2021.
Bylo to v době, kdy byl svět kolem nás zvláštním způsobem stažen.
Ve vzduchu bylo cítit napětí, nejistotu… a místy až strach.
(Vzpomínáte na C-vid pandemii?).
Také já to vnímala.
A byla jsem z toho už i psychicky unavená.
Z toho, co přicházelo zvenčí.
Z toho, co nám servírovala média...
Z toho, že jsem nevěděla kdy to skončí...
A možná právě proto jsem měla potřebu vytvořit něco opačného.
Něco, co bude nést klid.
Bezpečí.
Důvěru.
A tak jsem si vytvořila svůj vlastní prostor.
Prostor ticha, barev, tvorby a začala jsem malovat.
Se záměrem, aby obraz nesl vibraci klidu, harmonie a pocitu bezpečí.
Pro toho, koho osloví jeho vyzařování.
Malovala jsem několik dní.
Postupně, vrstvu po vrstvě.
Ve středu obrazu se přirozeně objevil symbol Květu života na tyrkysovém pozadí.
Jako esence klidu a plynutí.
Jako připomínka propojenosti.
Samotný symbol Květu života se odívá převážně do tónů oranžové barvy.
Ve středu v neonově žluté.
Jako jiskra života a tepla.
Na okrajích obrazu dominuje hnědá barva, která představuje uzemnění a stabilitu.
Uzemnění funguje jako kotva.
Pomáhá vrátit pozornost z víru myšlenek do fyzického těla, což snižuje stres a úzkost.
Do obrazu jsem přidala také minerální kameny a symboly Onar a Monash, které v sobě nesou kvality klidu a bezpečí.
Ne jako dekoraci…
Ale jako vědomý záměr.
Když byl obraz hotový, uvědomila jsem si něco zvláštního.
Že ho zatím nechci pustit do světa.
…při tomto obrazu jsem cítila, že patří ke mně.
Možná právě proto, jaký záměr jsem do něj vložila.
Možná proto, že se měl nejprve stát oporou pro mě samu.
A možná jednou přijde moment, kdy pocítím, že už může jít dál.
Ale zatím… zůstává.
Jako můj osobní tichý maják pokoje.
A proč se mandala jmenuje zrovna Mys dobré naděje?
Její název mi přišel ke konci její tvorby.
Naděje v té době pro mě i jiné lidi tak potřebná energie.
Chtěla jsem cítit naději v lepší zítřky.
Chtěla jsem cítit naději, že z pandemie zůstane jen mlhavá vzpomínka.
A v neposlední řadě Mys dobré naděje je i ostrý pevninský výběžek v Jižní Africe nedaleko Kapského Města.
Podle legend námořníci Mys dobré naděje považovali za nejnebezpečnější místo na cestě do Indie.
A po překonání tohoto místa měli to nejhorší za sebou...
A čekala je už jen relativně klidná plavba. 😇
Mimochodem, tento obraz je součástí mé profilové fotky (na pozadí autoportrétu, na konci článků v mém medailonku).
🤔 K zamyšlení alias krátké zastavení se pro tvou vlastní tvůrčí cestu
Možná tento článek není jen o mém příběhu. Možná je to také tiché pozvání k vašemu příběhu.
Pokud chceš...
zastav se na chvíli.
A jen se zaposlouchej do odpovědí na tyto otázky:
🌿 Tvoríš niekedy len tak…bez očakávania výsledku?
🎨 Kdy se při tvoření cítíš nejvíc „doma“? Je to v tichu… v proudu… nebo v konkrétním záměru?
🌙 Zažil/a jsi moment, kdy se tvorba stala něčím víc než činností? Možná rozhovorem… možná návratem k sobě.
🤍 Kde ve svém životě cítíš autenticitu? A dovolíš si ji následovat?
🌺 Co v tobě chce být vyjádřeno… ale ještě čeká na svůj prostor?
🌀 A co jsou tvé „kořeny“ – to, co tě podrží, když se svět rozvlní?
Nemusíš si odpovídat hned.
Někdy stačí, že si otázku dovolíš cítit.
🌙 Závěrem alias vítej v tvůrčím kruhu Země
Možná tvorba není jen o tom něco vytvořit.
Možná je to způsob, jak se na chvíli zastavit…
a zaposlouchat se.
Do sebe.
Do ticha mezi myšlenkami.
Do jemných impulsů, které nás vedou, i když jim ještě zcela nerozumíme.
Možná právě v těchto chvílích nevzniká jen obraz.
Ale i něco v nás.
Klid.
Důvěra.
Nebo jen tiché uvědomění, že nemusíme mít všechno pod kontrolou.
A možná je to právě toto místo, kde se stírá hranice mezi tím, kdo tvoří…
a tím, co skrze nás chce vzniknout.
O tom, jak barvy ovlivňují naše prožívání a vnitřní svět, píšu více v článku Jak barvy a světlo formují náš svět.
🤔 K zamyšlení
Kdy jsi naposledy tvořil/a bez očekávání výsledku?
Jen pro ten pocit…že můžeš.
💬 Pokud chceš, můžeš se podělit o svou zkušenost s tvorbou v komentáři. Ráda si přečtu tvůj pohled. 🤍
Pokud ses v tomto článku našel vítej.
Vítej v tvořivém kruhu Země, kde se umění potýká s duší, a barvy s vědomím.
Ať je tento blog prostorem pro vůni štětce, hlubinu slova i zázrak obyčejného dne.
Ať tvé dny dýchají barevně.
Vědomě.
S lehkostí srdce.
Lucia Aurora
kreativní duše| Slovenka žijící v Čechách
🎨 Maluji obrazy, vytvářím mandaly a digitální grafiku..🌿 Inspiraci nacházím v přírodě, v tichých souvislostech každodenního života a v moudrosti rostlinného světa, který vnímám jako živoucího průvodce.
🖊️Na svém blogu propojuji kreativitu, vnitřní svět a citlivé vnímání světa kolem nás. Slova a barvy jsou pro mě způsobem, jak vyprávět příběhy.
😇 Žiji, tedy tvořím.
Pokud tě článek oslovil, sdílej ho prosím dále.
Děkuji za Tvou podporu.💛
Komentáře