Umění jako modlitba duše

🎥Audio-video prezentace mé mandalové tvorby.

Jak se tvoření stává cestou, meditací a rozhovorem s neviditelným

V mnoha z nás dřímá touha po spojení... se sebou, s jinými i se světem a jeho neviditelnými tajemstvími, která nás tiše objímají.

U mě se tato touha zhmotňuje přes tvorbu, která propojuje umění a spiritualitu.

Netvořím jedním způsobem, neuzavírám se do jedné krabičky uměleckého projevu. Namísto toho mě přitahuje svoboda objevování a hra s různými formami vyjádření, ve kterých bych chtěla dosáhnout mistrovství. Miluji rozmanitost...takovou, jakou nám nabízí samotný život.

Ráda maluji a kreslím mandaly (ručně i digitálně), vytvářím inspirativní videa, věnuji se modelování, zahradničení, háčkování, výrobě šperků... Během posledních jedenácti let jsem však nejvíce rozvinula své dovednosti v malování a vytváření mandal, a proto se v tomto článku zaměříme právě na tyto oblasti.

🤍 Jak a proč tvořím? Tvorba jako meditace v pohybu

Tvoření je pro mě tichou modlitbou duše.

Když maluji pozadí mandaly, štětec se pohybuje zvyčajně v kruhu. Někdy ladně, jindy odvážně. Dva odstíny se setkají, obejmou... a vzniká nový svět. Miluji kontrasty i jemné přechody tón v tónu. Každý dotek barvy je pro mě chvílí přítomnosti.

Barvy a tvary promlouvají tam, kde slova mlčí. Barva vyjadřuje jemnost, city, emoce – její tok připomíná ženský princip. Tvar přináší směr, oporu, strukturu – jako mužská energie, která uchopuje a ukotvuje. Když se tyto dva aspekty setkají, vzniká tanec stvoření... Dialog mezi dvěma póly, z něhož se rodí rovnováha.

Usiluji o harmonii. Ne kvůli technické dokonalosti, ale kvůli celistvosti, která z tohoto spojení vzniká. Někdy maluji v tichu, jindy za doprovodu hudby. Občas tvořím i v méně ideálních podmínkách... i když nehraje moje oblíbená hudba (můj manžel má někdy jiný hudební vkus, který mi moc nesedí a zvykne si pouštět svou hudbu skutečně nahlas🤪) nebo když v pozadí slyším hluk města.

V začátcích jsem se snažila, aby zvuková kulisa byla pro mě dokonalá, abych se lépe naladila. Postupně jsem však pochopila, že pravé spojení přichází zevnitř. Není to o dokonalých vnějších podmínkách, ale o našem záměru a vnitřním naladění... Kdy i uprostřed hurikánu klidně plyneme.

Tvoření se tak stává rituálem, meditací a dechem duše... Cestou, která nás učí žít plně a vědomě.

Tato pravda platí nejen v umění, ale také v životě. Nemůžeme vždy ovládat, co se děje kolem nás, ale můžeme se rozhodnout, jak na to zareagujeme, jak nastavíme své vnitřní nastavení. Vědomé přijetí toho, co je, a rozhodnutí o vlastním postoji, to je síla, která nás vede dál.

Tvoření pro mě není jen koníček. Je to způsob bytí, moje přirozená potřeba. Prostřednictvím tvoření se uzemňuji, nacházím odpovědi, někdy jen klid. Je to rozhovor s něčím větším než jsem já sama. Ať už držím v ruce štětec, háček na háčkování, fotoaparát nebo se skláním nad půdou v zahradě, při každé činnosti ctím stejný princip: vědomé vnímání, které proměňuje obyčejné okamžiky v posvátné.

Někdy tvořit znamená nechat se vést: vnitřním hlasem, emocí, přírodou... Tehdy nepřemýšlím - jen cítím. Jindy tvořím se záměrem: mám vizi, kterou následuji. Oba přístupy jsou rovněž pravdivé.

🎨Nejkrásnější chvíle při malování

Nejkouzelnější chvíle zažívám nejčasteji při malování pozadí. Miluji ten moment, kdy se potkají dva odstíny... někdy vznikne ostrý kontrast, jindy něžný přechod tón v tónu.

Pokud maluji mandalu, zvyčajně vytvářím vrstvy v kruhu - do krajů přidávám tmavší tóny, které posilují střed, nebo naopak, pokud mám tmavší střed, do krajů přidávám jemné odstíny, které zjemňují.

Moje oblíbená barevná kombinace je hnědé pozadí zjemněné růžovo-lososovou barvou.

Zbožňuji to neopakovatelné kouzlo barev. Je to čirá magie. Alchymie barevného okamžiku. Zrod kořenů celkového obrazu. A kořeny jsou v životě ty nejdůležitější...

🌺 Tvorba jako rozhovor se soucnem

Tvoření má pro mě hluboký smysl. Není to jen radost, kterou mi přináší. Je to také forma mé seberealizace a způsob, jakým vypráví moje duše.

Každé dílo, které vzniká se záměrem, je pro mě modlitbou, poděkováním, výkřikem i prosbou. Umění nemusí být dokonalé, aby bylo pravdivé. Právě křehkost, nedokonalost a autenticita často otevřou srdce více než technická přesnost.

Cítím hlubokou vděčnost, když se mé dílo dotkne někoho srdce, přináší klid, inspiraci nebo tiché zamyšlení. Tento proces je pro mě cestou svobody, spojení a autenticity. Je mostem mezi mým vnitřním světem a těmi, kteří jsou ochotni do něj nahlédnout.

🤍"Tvořím z bytostné potřeby. Ne proto, abych zapůsobila, ale proto, že v sobě cítím barvy, které chtějí spatřit světlo světa. Tvoření je pro mě rozhovor s neviditelným. A pokud se v tom rozhovoru někdo jiný také najde, je to dar. Ne cíl, ale odměna. Těší mě, když někdo procítí esenci díla... Ten závan, který nelze pojmenovat, jen jej lze nechat působit. Autenticita je pro mě souhlas být věrná tomu, co mnou prochází. Ne tomu, co je módní... ale tomu, co je ve mně zažité. Umění je moje modlitba. Tvorba můj způsob dýchání. Není to jen akt ruky, je to přítomnost srdce. A pokud se hotové dílo dotklo i tvého srdce, vím, že jsme se na nevědomé úrovni propojili."🤍

🎥 Příběh jedné malířky | V ateliéru světa (poetický videopříběh)

✧ Kto je vlastneě autor?

Často mám pocit, že my umělci jako například. výtvarníci, spisovatelé, hudebníci, digitální tvůrci,... jsme v podstatě jen zachytávači.

Jsme média. Kanály. Ti, skrze něž něco touží vstoupit do formy. Často jen „slyšíme“ nebo „cítíme“, že něco touží být zrozeno, jako by k nám přicházelo přímo z éteru.

Mnozí tvůrci říkají, že „jen zachytili“ melodii, obraz, myšlenku.

A tak se zamýšlím... Kdo je vlastně autor? Jsem to já? mé zkušenosti, zážitky, cítění? Nebo vědomí, které si jen „půjčí“ mou ruku, hlas či nohy?

A v této souvislosti... máme vlastně právo odvolávat se na autorská práva, hm? 😊 Možná je umělecké dílo darem. Možná je umělec jen mostem, který spojuje světy...

🤔 Na zamyslenie – pre tvoju vlastnú tvorivú cestu 🌀

Nejsi jen čtenářům. Jsi spolutvůrcem na planetě Zemi. A možná i tvůj vnitřní hlas něco touží vyjádřit.

• Máš i ty momenty, kdy tvoříš ne pro výkon, ale pro spojení s sebou❔

• Který způsob tvorby ti přináší pocit uzemnění nebo radosti❔

• Vnímáš někdy svou tvorbu jako rozhovor s něčím neviditelným❔

• Co pro tebe znamená autenticita – a kde ji nacházíš❔

• Máš odvahu následovat svou tvořivost i tehdy, když nejdeš s proudem❔

• Kde jsou tvé „barevné kořeny“ — věci, které tě drží, když svět kolem ztrácí barvu❔

• Umíš si najít kouzlo iv drobnostech, které nejsou dokonalé, ale jsou pravdivé❔

  
  

Ať ti tyto otázky přinesou víc než odpovědi... Možná nový pohled. Nebo jen tiché „ano“ uvnitř.

Pokud ses v tomto článku našel vítej. Vítej v tvůrčím kruhu Země, kde se umění setkává s duší, a barvy s vědomím. Ať je tento blog prostorem pro vůni štětce, hlubinu slova i zázrak obyčejného dne.

Na závěr článku připojuji videoklip "Modlitbu vědomého umělce" jako inspiraci a poetickou tečku na rozjímání.

🎥Modlitba vedomého umelca Poetická bodka na rozjímanie. Nielen o umení, ale o živote, ktorý tvoríme každý deň...

Modlitba vědomého umělce Poetická tečka k rozjímání. Nejen o umění, ale o životě, který tvoříme každý den...